mraveneček v rukách nasraného scénáristy

Mraveneček zpoza rohu
vystrkuje jednu nohu.
Čeká, čeká na berušku,
křičí na mě: Neber tužku!
Zase budeš o mně psát,
co se mi má všechno stát.

Půjdu támhle lesem na hrad,
obejdu to kolem zahrad.
Na kopečku draka skolím,
při večeři to všem povím.

Vydám se pak do světa,
vždyť je ve hře osvěta:
Popelko, líp obouvej se!
Karkulko, ty neloudej se!
Sněhurko, ty nežer jabka!
Lotrando, ty nejsi lapka!
Růženko, ty hlavně nepřez!
Otesánku, už moc nejez!
Budulínku, nech tu kliku!
V poledne už dosti křiku!

A tak dále, a tak dále,
navštívím i pana krále.
Nabídne mi za ženu
jeho dceru Mařenu.

Smutný, schlíplý před princeznou
s prstýnkem a na kolenou
očekávám rozsudek
zachumlaný do trenek.
Když uslyším něžné Áno,
vím, že mám vymalováno.
Končí tím mé dobroudružství,
vezme za své i mé mužství.

Na svatební hostině,
zaplavu si ve víně.
Potom si dám do nosu
o mísu plnou kokosu.
Po čokoládě od Inků
utopím se v pudinku.

To je konec mravenečka,
zbyla po něm jenom tečka.
Neměl mě holt srát
Berušku mi brát!